Název obce Želetice pochází od osobního jména Želeta, které je také připisováno posvátnému místu, kde předci pálili a pochovávali zemřelé. Významné archeologické nálezy, včetně popelnic, naznačují, že zde bylo staré pohanské pohřebiště. První písemná zmínka o obci se objevuje v roce 1131, kdy byla součástí břeclavského kostela, který patřil biskupu olomouckému. Předpokládá se, že obec existovala již dříve. Staré Želetice pravděpodobně ležely v oblasti Želítky na východ od obce, v sousedství Občin.

Rozvoj a změny v průběhu staletí

Hospodářská základna obce byla postavena na staré kulturní půdě, kterou dnes představují názvy tratí jako Čtvrtě, Padělky, Rovinky, Újezd. S postupem času byla zemědělská půda rozšiřována na úkor lesních porostů, především po polovině 13. století, kdy došlo k novému osídlení a založení kostela. Tato nově získaná půda dostala názvy jako Nové, Čertovec, Tobolky, Homole, Nivy, Krátký a Štymberk. Obec byla majetkem břeclavského kostela, který byl spravován biskupem olomouckým. V průběhu let byly statky obce předávány menším šlechticům a zemanům.

Kostel a politické změny

V roce 1274 biskup Brunno propůjčoval Želetice bratřím Frankovi a Albertovi Stockfischovým. V roce 1418 byla obec v držení Ondřeje Sysla ze Želetic, v letech 1455–1459 Václava Rechemberga, a v roce 1460 Protivce ze Zástřizel. V roce 1530 byla obec předána Ctiborovi Vranovskému z Vranova. Po vpádu Turků v 16. století byla obec vážně poškozena. Za Michala Krčmy z Koněpas začal kostel i farma chátrat, což vedlo k hrozbě odnětí léna.

Noví majitelé a těžké časy

V roce 1608 se Želetice dostaly do rukou bratrů Šimona a Bartoloměje z Fargašů, kteří je koupili za 6000 moravských zlatých. Ti poté převedli obec na Jiřího Pergara z Pergu, který ji držel až do roku 1619. Během vpádů Turků a Maďarů v letech 1619–1623 byla obec zasažena zničením. Počátky 17. století znamenaly pro obec další úpadek v důsledku třicetileté války. V roce 1560 koupil Želetice kníže Gundekar z Lichtensteinů, jehož rod vlastnil statek až do parcelace v roce 1924.

Obnova obce a nepokoje v 18. století

Po několika neúspěšných vpádech a požárech, včetně vpádů Kuruců v letech 1705–1710, se Želetice začaly znovu obnovovat. V roce 1713 byla znovu postavena kaple a v roce 1721 byla provedena oprava kostela. Během 18. století byla věnována zvláštní péče hranicím majetku. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 poškodili Francouzi Želetice a v roce 1811 vypukl velký požár. Další požáry i cholera postihly obec v průběhu 19. století.

Vlastenecké hnutí a náboženský vývoj

Po roce 1849, pod vlivem vlasteneckého hnutí, začal farář Josef Průdek zapisovat matriky česky. Biskup Antonín Schaaffgotsche zakázal psaní matrik v češtině a když farář Průdek, rodák z Rakvic, zemřel, farnost zůstala bez administrátora.

Opravy a umělecké úpravy ve 20. století

V roce 1925 byla provedena velká oprava kostela, během níž byly pořízeny nové varhany, lavice a další vybavení. Vymalování kostela provedl malíř Jan Kohler.

V roce 1954 došlo k další nákladné opravě kostela, během níž byly provedeny nástropní malby malíře Sychry, které zobrazují Poslední večeři Páně, Zvěstování Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie. Současně byla obnovena malba z roku 1925, navržená Janem Kohlerem.